Máme rádi dobré konce - příběh klientky Jany z poradny ACORUSu

Paní Janě je 49let, s bývalým manželem mají 2 dcery, 23letá dvojčata. Jana poprvé kontaktovala ACORUS před 7 lety - v době, kdy probíhalo opatrovnické a rozvodové řízení. V té době ještě žila s manželem. Na konzultaci v poradně popisovala násilné chování: "Manžel mě bije, nadává mi a ponižuje mne. Neustále mi říká, že mám jiného chlapa, kontroluje mi mobil, sleduje mě, chodí za mnou i do práce.“ Jana pracovala jako úřednice, časté návštěvy ze strany manžela jí začaly působit potíže, zaměstnavateli se to nelíbilo. Manžel nijak nepřispíval na chod domácnosti a na děti, Jana musela vše financovat ze svého příjmu. Manžel se téměř denně opíjel, pod vlivem alkoholu se násilí stupňovalo. Přesto, že byl často hodně opilý, byla jeho agresivita vůči Janě velmi kontrolovaná a zákeřná. Když byla například po operaci nohy, útočil manžel záměrně na tuto nohu, kopal jí do ní.

Matka i dcery měly z otce velký strach

Manžel slovně útočil i na dcery, které se ho velmi bály. Dcery byly téměř vždy přítomny agresivnímu chování otce vůči matce, měly o maminku velký strach. Snažily se ji chránit, po škole za ní jezdily do práce, kde si dělaly i domácí úkoly a po skončení pracovní doby s Janou odcházely společně domů. Dcery odmítaly jezdit na školní akce a prázdniny, cítily velkou potřebu matku chránit, nechtěly ji nechávat doma samotnou s otcem. Na noc se Jana s dcerami zamykaly v dětském pokoji, za dveře si dávaly prádelník, aby se k nim manžel nemohl dostat. Ten se opakovaně do pokoje dobýval, několikrát rozbil dveře. Dcery trpěly závažnými psychickými problémy. Jedna se dokonce opakovaně zhroutila a musela být hospitalizována na psychiatrii. Obě dcery měly také problémy ve škole, docházely pravidelně k psychologovi. Jana opakovaně vyhledala po napadení manželem lékařské ošetření, do bytu volala několikrát policii. Manžel policisty znal - situaci vždy řešili pouze domluvou. "Když mi jeden z policistů řekl, že nemohou nic dělat, dokud do mne manžel nevrazí nůž, ztratila jsem veškerou důvěru a přestala jsem policii volat," říká Jana.

Rozvodem to neskončilo...

Nakonec se Janě podařilo získat dcery do své péče a rozvést se i když se manžel opakovaně nedostavoval na soudní jednání. Jeho agresivita se stupňovala. Jana se nakonec rozhodla podat k soudu návrh na předběžné opatření na vykázání manžela ze společné domácnosti. Soud jí vyhověl a manžel byl z bytu vykázán a byl mu stanoven zákaz kontaktovat Janu i dcery. "Manžel bohužel soudní nařízení nerespektoval, opakovaně u nás v noci zvonil na domovní zvonek. Někdy na mne čekával před prací a jednou mě dokonce napadl v podchodu našeho domu," popisuje Jana. Vykázání manžela ze společné domácnosti bylo prodlouženo až na 1 rok. V té době Jana podala žalobu na zrušení společného nájmu bytu. Byla určena výlučnou nájemkyní bytu s tím, že je povinna zajistit bývalému manželovi náhradní bydlení. Přesto, že mu náhradní bydlení našla, manžel se odmítal dobrovolně z bytu vystěhovat. Jana musela řešit jeho vystěhování prostřednictvím exekutora.

Manžel ani nadále nijak nepřispíval na děti - přestože mu bylo stanoveno výživné. Jana se opakovaně dostávala do finanční nouze, kterou řešila půjčkami.

Máme rádi dobré konce

Po vykázání a následném vystěhování bývalého manžela se Janě i dcerám velmi ulevilo, i tak se ale musely vypořádávat s prožitými traumatickými zážitky. Dcery i Jana chodily k psychologovi, Jana docházela pravidelně na konzultace se sociální pracovnicí do poradny ACORUSu. Oběma dcerám se nakonec podařilo vystudovat střední školu, i když jedna z nich musela opakovat jeden ročník. "Dcerám se konečně daří dobře. V současné době obě pracují a žijí samostatně. Já sama jsem změnila zaměstnání a tak se mi podařilo  uhradit většinu dluhů. Mám také nového přítele. Je pozorný a rozhodně z něj nemusím mít strach," uzavírá Jana.

Příběh Jany byl inspirován skutečným příběhem klientky poradny ACORUSu.